.

.

.

.

razí přátelé historického šermu i historie jako takové, dovolte mi přivítat vás na našich nejnovějších webových stránkách, věno- vaných vzniku úžasného a unikátního fenoménu, zvanému historický šerm v Čechách. Avšak ještě dříve, než se pokusíme o skutečně objektivní zhodnocení tohoto dění, rád bych vás seznámil s mým pohledem. Předpokládám totiž, že by mohl rozpoutat opravdu vášnivou diskuzi, z níž by tu mohlo vzniknout něco pozitivního. Předesílám, že jsem opravdu hrdý na to, že jsem měl tu čest býti, když ne na samém počátku, tedy alespoň na počátku expanze po celé Evropě a že jsem, podle svých sil, dokázal tento růst i ovlivňovat. Želbohu jsem však byl svědkem prvních příznaků úpadku hromadných šermířských akcí. Ti, kteří zažili ony zlaté časy šermu na přelomu let osmdesátých a devadesátých minulého století, kdy tak rostla kvalita šermu, šermířů, zbraní i zbrojí a konečně i spolupráce mezi jednotlivými skupinami, mi jistě dají za pravdu. Zkáza se dostavila s vlivem amerických filmů, fantazy a možnosti si všiechny rekvizity prostě koupit. A svým dílem se podepsal i příchod tak zvaných keckařů. Zažil jsem kvalitativní revoluce ve vývoji ochranného odění. Tak například v roce 1983 byla tu kroužková brň ještě skutečným pokladem. O rok později se již objevila pod Tuchorazí první plátová zbroj a na Karlštejn v roce 1985 už přišla obrněná celá skupina a na Jabloneckých pasekách v roce 1988 bylo celoplátů už několik set. V té době však docházelo i ke kuriózním situacím. Tak například Kadeti, tedy bratři Krištofové, kteří mají dnes snad největší platnéřství, když se poprvé jeli bít do Polska, půjčovali si plechy od nás. A my jim je tenkrát rádi půjčili. Ovšem skupna "Bratřie práva bojného" jejíž primasem jsem měl tu čest býti, proslula hlavně jízdním šermem. Vedle předvádění rytířských her a klání, brali účast i v jízdních turnajích a rekonstrukcích bitev. Naši váleční oři byli vyhlášeni svou odvahou i ovladatelností. Ačkoliv jsme s nimi během bitev projížděli největším pelmelem, nikdy nezpůsobili jedinou nebezpečnou situaci. Jelikož jsme často vyjížděli i do zahraničí, našli jsme řadu následovníků nejen u nás. Dnes už existuje řada jezdeckých skupin, jenže se obávám, že žádná z nich se ani nepřiblížila tvrdému naturelu, se kterým jsme bojovali my.

Oldřich z Dehnic Haberle